Navzdory tomu, že minulý článek pojednával o plošticích, a snad především i proto, že ploštice prozatím nepatří do oblasti oblíbených skupin hmyzích zástupců, které by spolehlivě zaujaly širší veřejnost, je mou milou povinností představit prostřednictvím webu dalšího zástupce této velmi zajímavé skupiny hmyzu, zákeřnici červenou (Rhynocoris iracundus).
Zákeřnice červená (Rhynocoris iracundus)
Náhodné setkání
I když může být výprava za živočichy Česka často plánovaná se vším všudy, nezřídka se stává, že při návštěvách nejrůznějších končin člověk narazí na druhy, jejichž výskyt je často skrytý lidskému oku nebo alespoň původně neplánovaný.
Na svých toulkách přírodou, a nejen tam, už po léta velmi často využívám horské kolo, které se mnou i přes několik smolných defektů projezdilo již několik tisíc kilometrů po zdejších moravských luzích a hájích. I když to časově a někdy také prakticky není vždy úplně ideální a delší trasy by s ohledem na únavu i čas v parných dnech zřejmě nebyly vůbec myslitelné, při pojížďkách do 50 km často dobře splní svůj účel a oproti autu je snad i o něco šetrnější k přírodě samotné.
Horký letní den byl teprve na svém začátku, a i přesto, že tvárné světlo i příjemná teplota brzkého rána sváděly k zastavení na lesních mýtinách, pozvolna zalévaných ranním světlem, čas pro návštěvu lesa se mi naskytl až při zpáteční cestě z Hodonína v pozdním odpoledni.
I když je pro focení drobných živočichů lepší pozorovat je při chůzi, a ostatně mimo cesty to ani jinak nejde, u větších živočichů, jako jsou vážky a hmyz, pohybující se v okolí rostlin, je občas možné tyto živočichy s trochou štěstí zahlédnout i při pomalejší jízdě ze sedla kola právě podél cest, kdy vlastně záměrem samotným setkání s žádným živočichem ani nemusí být na pořadu dne.
Asi to sami znáte. Když si na cestu s sebou techniku nevezmete, naskytnou se úchvatné možnosti k focení, a naopak, když techniku máte, není nikde nic. Řešením je proto pouze jedna možnost, brát si foťák všude s sebou a ony i ty příležitosti k focení nejrůznějších živočichů časem samy přijdou. Tak jako tomu bylo třeba i v tomto případě.
Kde se vzala, tu se vzala, v řídké vegetaci mezi několika chrpami, rostoucími v plytké písčité půdě na okraji lesní cesty, vyčkávala červená kráska, zákeřnice červená.
Zákeřnice červená (Rhynocoris iracundus)
Přirozený biotop
Zákeřnici červené, patřící do čeledi zákeřnicovitých (Reduviidae), stejně jako také ostatním několika zbývajícím druhům čeledi, se kterými je možné se u nás při troše štěstí setkat, se daří více v teplejších oblastech. I když se jedná o druh, který se i u nás pravděpodobně místy vyskytuje v hojnějších počtech, opatrný způsob života a přirozená plachost ji činí dobře skrytou. A to i přesto, že její výrazné červenočerné zbarvení a velikost téměř 2 cm, jsou faktory, které by měly hrát spíš proti ní.
Zákeřnice červená mezi chrpami u lesní cesty
S pohledem zabijáka
Vzhled zákeřnice působí velmi výrazným dojmem. Její silný, hákovitě zahnutý bodec a velké oči s pohledem zabijáka jsou na rozdíl od jiných druhů ploštic už při prvním kontaktu zřejmé. Tělo má charakteristický oválný tvar, s výraznou stavbou mohutně vyhlížející a protáhlé hlavy v popředí, která celkově dotváří její typický vzhled, často velmi podobný také dalším druhům v rámci čeledi.
Zákeřnice červená je dravec. Vyskytuje se na stéblech trav, ale většinou je možné ji zahlédnout na květech nejrůznějších rostlin, anebo těsně pod nimi, kde vyčkává, až si hmyz opylující květy přiletí pro svou denní dávku životadárného nektaru, což se mu ale často stane osudným. Široký a zároveň také dlouhý bodec zákeřnice i rychlé přední končetiny jsou účinnou a často neomylnou zbraní jejího arzenálu.
Jsou známy také případy bodnutí člověka, při snaze uchopit ji rukou. Takové bodnutí je vzhledem k síle jejího bodce často několikanásobně bolestivější než běžné bodnutí jinými druhy hmyzu. Zákeřnice červená je však ve skutečnosti spíš víc vystrašená, než aby chtěla nutně bolestivě bodnout, proto k tomu často dochází spíš vlivem špatné manipulace s ní. I když včelu či vosu asi taky každý a běžně nebude brát holou rukou…
Zákeřnice už na první pohled zaujímá svým osobitým vzhledem
S nádechem tajemna
I přesto je to však živočich zvláštní, jak alespoň na mě při setkání vždy působí, a to nejen svým výrazným zbarvením, tvarem těla i bystrým chováním, ale právě také pohledem jejích očí. Několikrát jsem pozoroval, jak při zaregistrování pohybu okamžitě mění pozici a snaží se skrýt do stinných míst odvrácené strany rostlin.
Život plachých živočichů je fascinující, často však skrytý před lidskými zraky. Je pozoruhodným projevem drobných nuancí vlastního chování, s vědomím strachu vlastního přežití, projevem loveckých technik i výrazů očí, umožní-li nám s dovolením nahlédnout pod pokličku do té doby nepoznaného.
To všechno mi proto už nejednou vnuklo myšlenku, že inteligence i zcela drobných živočichů není jen obyčejným pudem sebezáchovy či lovem, s bojem o vlastní přežití. Ten život je něčím víc, něčím, co se slovy dá jen stěží popsat…
Zákeřnice červená (Rhynocoris iracundus)
Komentáře k článku