Nečekané setkání s křižákem pruhovaným

Pavouci, stovky milionů let staří členovci, obývající tak již od nepaměti planetu Zemi, jsou velmi pozoruhodnou skupinou živočichů, kteří se přirozeně vyskytují na všech kontinentech kromě Antarktidy. Přibližný celosvětový výskyt zhruba 40 tisíců druhů je tak činí poměrně zajímavými a oblíbenými nejen pro odborníky, ale také pro amatérské pozorovatele. U nás skupinu tvoří necelá tisícovka druhů, kde si však zájemci i přesto mohou najít to své.

Když jsem nedávno procházel lesy na Hodonínsku, abych pořídil plánované fotky hub k dalšímu článku, které tam ještě nedávno rostly, bylo pro mě docela nepříjemným zjištěním, když jsem vešel do zcela suchého lesa, kde většina rostoucích hub byla seschlých či úplně chyběla. Když jsem se poté v podvečer oklikou vracel domů s nepořízenou a zastavil se na místě, které mě jaksi oslovilo svým osobitým vzhledem, jaké bylo mé překvapení, když jsem tam na poměrně malé ploše objevil skupinu asi deseti křižáků pruhovaných (Argiope bruennichi).

Biotop křižáka pruhovaného na pomezí mokřiny a travnaté stepi (mimo záběr)

Tento pavouk, pocházející původně z oblasti okolo Středomoří, který byl u nás poprvé mapován teprve před dvaceti lety, je nyní místy už poměrně rozšířeným druhem, který dělá naši přírodu zejména díky svému výraznému zbarvení o to pestřejší. Jeho nápadné znaky v podobě žlutočerně příčných pruhů na zadečku ho činí velmi atraktivním. Pokud se rádi touláte přírodou, pravděpodobně jste na něj někdy už narazili. Nejčastěji se vyskytuje v nižších polohách mimo zalesněné plochy, často na loukách a v porostech stepního charakteru. Tam vyhledává prořídlejší místa, kde si na stéblech buduje kruhovou pavučinu o průměru přibližně 30 cm, která se obvykle nachází ve výšce do 50 cm od povrchu země. Pro pavučinu, která je utkaná z velmi pevných vláken, je typickým znakem vetkaný klikatý úzký pruh viditelně zpevněného vlákna, který je pro tento druh křižáka charakteristickým. S velikostí těla kolem 2 cm se řadí mezi naše větší druhy křižáků.

Křižák pruhovaný (Argiope Bruennichi), čekající na kořist

Křižák pruhovaný (Argiope Bruennichi) s typicky vetkaným pruhem viditelně zesíleného vlákna

Ačkoliv má většina pavouků jed pro vlastní potřeby lovu, jen několik jedinců je člověku skutečně nebezpečných. Žádný takový se ale na našem území nevyskytuje, proto není nutné se těchto tvorů jakkoli obávat. I když se velká část volně žijících pavouků dožívá maximálně dvou let, některé druhy sklípkanů chované v zajetí, kde jim nehrozí nebezpečí od různých predátorů včetně nemocí, se mohou dožít dokonce až 25 let života, a to už je pro členovce hezká řádka let.

Zbarvení křižáka je výrazné i na spodní straně těla

Spolu s křižákem pruhovaným obývalo společný biotop také několik jedinců křižáka čtyřskvrnného (Araneus quadratus)

Křižák čtyřskvrnný (Araneus quadratus)

Skálopevná trpělivost při čekání na to, až hmyz uvázne v pevné síti, je těmto pavoukům vlastní. Z živočišné říše známe také mnoho případů, kdy živočichové lidem prokazují službu v podobě napodobování různých látek a stylů, které tak přenášíme i do lidského života. Např. pavoučí vlákna s jejich unikátní pevností jsou už po mnoho let zkoumána se snahou docílit stejné pevnosti při vlastní výrobě. Pavouci, kteří lidem prokazují také nemalou službu v podobě lovu pro lidi mnohdy nepříjemného hmyzu, jsou však nevědomky často opovrhovaní pro dělání pavučin v domech, a někdy také z důvodů fobií, jejichž špatný základ se nachází někde zcela jinde. Pravda je však taková, že bez pavouků by byl pro člověka život na Zemi jen velmi těžký k bytí, pokud vůbec možný.