Sukcese ve staronovém kabátě aneb Vliv člověka na přírodu

Obhospodařování úrodných i méně úrodných půd odnepaměti patří k základním aktivitám člověka, jimiž si od dávných časů úspěšně podmaňuje přírodu ke svému prospěchu. Onen pověstný zub času si však vždy a spolehlivě vybere svou daň, a tak se i prostředí, které si člověk svými zásahy dávno podmanil, zas a znova mění a vrací se obloukem nazpět k přírodě, k jejím základům.

Úpadek, jiskra nového počátku

Chátrající domy, různé druhy ústavů i jiných staveb, které dříve sloužily nejrůznějším účelům, nejen taková opuštěná místa, která občas vídáme na fotografiích v některých článcích, k nám skrze ně promlouvají velmi zajímavou, zvláštní atmosférou. Chátrající a polorozpadlé stavby zarostlé trávou, mechem, ale i vzrostlými stromy si do své náruče pomalu bere nazpět. Nejprve jako neviditelná ruka, později však stále víc zřejmá, sama příroda znova udává takt a rytmus života, když si zpět do své náruče bere to, co svému účelu již dávno neslouží. A tak když se nakonec zhroutí i poslední stojící pilíře, které zavane prach a listí, z nichž se znova vytvoří živiny pro vznik nového života, rostliny i živočichové se opětovně navrátí na kdysi obývaná místa a postupně tak začnou osidlovat to, co člověk opustil.

Podobně, i když pro přírodu v mnoha ohledech snadněji, se tak děje i na jiných místech se zaměřením na využívání monokulturního obhospodařování. Jedním z takových míst, které se mi dostaly do hledáčku, a kde rovněž sám mohu vyvíjet pomocnou snahu o utváření procesů směrem k přírodě, je stará, zašlá vinice, která již několik let upadá do stavu zapomnění. Rostliny vinné révy postupně odumírají, zatímco plevel různého charakteru dál ovládá spodní patro a přes těžký a neprostupně propletený povrch travních stébel a kořenů skýtá jen málo prostoru k tomu, aby se zde uchytil nový život. I přesto se to však děje. Nejprve různé druhy trav a bylin, jejichž semena se často na volné půdě ve velkých počtech uchytí nejsnadněji, poté keře a stromy. Takový je přirozený sukcesní proces přírody.

Některé porosty rostlin tvoří souvislé koberce

Ptáci, poslové života

Na počátku života rostlin často stojí vítr. S jeho pomocí se šíří lehké druhy semen, které díky vzdušným poryvům a proudění mohou urazit i mnohakilometrové vzdálenosti. Z těch, která najdou vhodné podmínky k vyklíčení, časem vznikne nový život. Ne všechna z nich však vítr může roznášet na velké vzdálenosti. Jedná se zejména o těžší druhy semen a rovněž o ty, které díky jejich aerodynamickému tvaru, respektive jeho absenci, znemožňují větru, aby je zavál na místa vzdálená. A právě tam, kde má i vítr své hranice, nastupují poslové života ptáci, kteří napříč vzdušným prostorem dokončí to, co vítr započal s jinými, lehčími druhy semen, avšak nemohl dokončit právě s těmi těžšími. A tak běžně šířenými plody větší velikosti jsou například plody ořešáku královského, obliba ptáků čeledi krkavcovitých, které se jim za letu občas uvolní ze sevření zobáků, aby následně dopadly někam do trávy či jiná místa, kde časem vyklíčí. Jeden se pak diví, kdeže tam vyrostl ořešák, a přitom se jedná o strom, který, byť nechtěně, "zasadil" sám pták. Podobné je to i s jinými druhy plodů jako například lískovými ořechy, které kromě ptáků rozšiřují rovněž veverky, jež mohou plody utrousit, anebo je zapomenout schované v jejich skrýších, kde následně vyklíčí. Z dalších větších plodů jsou to třeba žaludy, které šíří sojky, a tak by bylo možné pokračovat dál. Podstatnými přispěvateli v šíření drobných druhů semen je i celá řada pěvců. Kosi, drozdi, špačci, pěnice, zvonci, sýkory a mnozí další ptáci drobná semena roznáší pomocí trusu. Ta při projití trávicím traktem často zůstávají nepoškozena a zároveň díky působení silně kyselého prostředí jejich trávicího ústrojí dostávají dobrý počáteční impulz k tomu, aby lépe vzešla. Pak už je to jen otázka vlastností daného místa, tedy souboru vhodných podmínek, které jsou nutné k tomu, aby rostlina mohla dobře zapustit kořeny.

Růži šípkové (Rosa canina) se v teplých oblastech velmi daří

To stejné se dá říct také o morušovníku bílém (Morus alba). Někteří jedinci dosahují výšky 4 metrů, viz fotografie. V dospělosti se ale vzrůst některých starých stromů pohybuje i nad úrovní 15 metrů.

Hluboké kořeny

Při procházení jednotlivých řádků prořídlých rostlin vinné révy jsem se nestačil divit, kolik keřů a stromů se v zašlé vinici nachází. Růst některých vzrostlejších stromů a keřů vzhledem k jejich velikosti a dobrému zakořenění odhaduji na dobu okolo 5 let, což zhruba odpovídá i době, po jakou vinice již více není obhospodařována. Největší zastoupení tvoří morušovník bílý s přibližně 10 jedinci různé velikosti, dále třešeň ptačí (5), ořešák královský (4), hrušeň obecná (2), ptačí zob, svída krvavá a bez černý (4), růže šípková (6), a konečně brslen a krušina v počtu 1 jedince od každého.

Zakořenění všech rostlin je velmi dobré, stav některých stromů je zhoršený vlivem zařezání vodicích drátů vinné révy do větví či kmínků některých stromů rostoucích v blízkosti těchto drátů, kam přirozeně nejčastěji dopadal trus ptáků, kteří na vodicích drátech často usedali. Poškození postraních větví se nejeví jako vážný problém, neboť vhodným řezem větví a následným ošetřením ran se stromy dají podpořit v růstu ještě více než doposud, neboť koruny mnoha stromů jsou založeny příliš nízko a značně přehuštěné. Tak  se z nich po vhodném řezu mohou stát plnohodnotní dlouhověcí jedinci druhu. V případě některých dalších stromů je však silně poškozen i kmen, a to až blízko směrem k jeho středu, což do budoucna výrazně ovlivňuje životnost daných stromů. Kromě výrazného zmlazení u vážně poškozených jedinců se u stromů současného keřového růstu (morušovník) s mnohačetně se rozbíhajícími větvemi nabízí zachování většiny těchto větví s pomalejším budoucím průběhem růstu do dospělosti, a tím i zmenšení těžiště směrem k poškozenému kmeni. U třešně ptačí je v případě některých jedinců výrazně okousaný kmínek vlivem divokých zvířat, proto udržení některých stromů a jejich další použitelnost vzhledem k jejich stavu je značně ztížená. To ovšem patří k přírodě a v případě včasně chráněných výsadeb různého charakteru se tomuto problému dá celkem snadno zabránit.

I když pohled na zarostlé dráty do kmenů některých stromů či jejich silně odřenou kůru na různých místech není příjemný, a to zejména při prvním pohledu hodnocení situace, je třeba si uvědomit, že se jedná o sukcesní proces přirozeného vývoje nového lesa, (z prostorového hlediska je možné plochu nazírat spíše zahradním či parkovým charakterem), tedy se všemi úskalími, které k tomu patří.

Postupné čištění vinice od zbytku stávajících rostlin vinné révy včetně betonových sloupků a ošetření či přesazení stávajících porostů k jejich budoucímu zachování jsou proto první z mnoha kroků, které je třeba učinit. Poté může pokračovat výsadba dalších druhů stromů a keřů smíšeného charakteru, které tímto konceptem nejlépe zapadají do druhové rozmanitosti směrem k podpoře hmyzu i ptactva, a dohromady tak tvoří důležité články pro variabilní a zdravou diverzitu.

Morušovník bílý (Morus alba)

Stromy po léta volně rostoucí v těsné blízkosti vodicích drátů, které se do nich následně zařezaly. K podobným situacím dochází také při vyvěšování budek na stromy za pomocí omotaných drátů, anebo podobně v případě uvazování dalších pevných materiálů okolo kmenů stromů v ovocných zahradách apod. Opakovaná kontrola, anebo lépe používání jiných materiálů a technik riziko poškození stromů výrazně snižuje.

Třešeň ptačí (Prunus avium)

Jak můžeme vidět na zdejší fotografii, drát se prořezal přes horní větev (rána je již částečně zacelená), ale díky pohybu stromu ve větru ze strany na stranu a přítomnosti drátu zacelení zcela nebylo možné. I když to z fotografie není úplně zřejmé, drát se ještě nenachází v úplném středu kmenu stromu a nyní je již odstraněn a ošetřen, což je důležité. Třešně ptačí mají velmi dobrou hojicí schopnost, takže je zde velká pravděpodobnost, že tato zatím 4 metry vysoká třešeň se bez úhony stane dlouhověkým jedincem svého druhu.

Neduhy monokulturních porostů

Smíšené lesní porosty obsazené jak jehličnatými, tak i listnatými druhy stromů i keřů z hlediska přírodních celků patří k tomu nejcennějšímu, s čím se v přírodě můžeme setkat. Právě na takových místech se totiž vyskytuje celá řada navzájem si konkurujících živočichů, kteří tvoří zdravý a pestrý řetězec fungování přírody. Bohužel je však nutné si přiznat, že takových míst na relativně menších plochách (parky) je jen velmi málo a na těch větších (lesy) toto je zastoupeno buď monokulturním převládáním jednoho druhu dřeviny, anebo v případě smíšených lesů různým procentuálním zastoupením, které na mnoha místech stále není vyrovnané. Problémy monokulturních výsadeb spočívají především v tom, že kromě finančního zisku nepřináší téměř žádné další výhody pro přírodu ani člověka. Nejenže takové plochy nejsou pestré, a tak působí již na první pohled velmi fádním dojmem, ale jejich ochuzenost směrem k přírodní rozmanitosti se tak v zásadě dotýká i samotného člověka. Příkladem budiž několik příkladů z našich končin. Vážným problémem se jeví zejména výsadba monokulturních lesních porostů, zejména jehličnanů, kde hrozí riziko napadení těchto porostů jednak z řad přemnožených druhů hmyzu, ke kterému v takto jednostranně zastoupených druzích lesů zákonitě a opětovně musí docházet (Šumava), ale jsou to třeba také časté vývraty smrčin při větrných bouřích (Vysoké Tatry), které díky plytkému kořenovému systému v kombinaci s podložím jednoduše nejsou schopné odolávat velmi silným větrným bouřím na výše položených, otevřených plochách. Je tedy možné nanejvýš počítat s tím, že podobné kalamity se budou opakovaně vracet, a to až do té doby, dokud složení jednotlivých porostů nebude podstatně více vyrovnanější. To ostatně sami můžeme vidět nejen hned na úplně prvním příkladu vinice, která je zcela přirozeně osidlovaná nejrůznějšími druhy dřevin i jiných rostlin, s cílem přilákat později i další druhy živočichů. Příroda sama tímto naznačuje mnohé a prospěch člověka z ní, o čemž jsem silně přesvědčen, by tedy v ideálním případě neměl být postaven na jednostrannosti a účelovosti vzhledem k čistému, rychlému zisku (jak vidno, nevyplácí se to), ale naopak mnohostrannosti a tím tedy rozmanitosti, s široce obecným prospěchem.

Výše zmíněnými příklady není myšleno to, abychom stávající modely v již započatých a dlouhotrvajících procesech vlivem význačného přispění člověka ihned přerušili, vykáceli současné monokulturní lesy staré desítky let (i když jak vidno, příroda sama to někdy udělá celkem spolehlivě za nás), ani to, abychom další běžné monokulturní výsevy jiných plodin ihned zlikvidovali a nahradili ze dne na den něčím jiným. Ovšem zároveň by se patřilo dodat jak které. Současně proto stále platí i to, že pouze s pomocí našeho vlastního porozumění, tedy veskrze zdravého, selského rozumu koloběhu života, a budeme-li pozorně sledovat to, co se okolo nás každý den děje, přijdou možnosti také nás lidí k tomu, abychom i my žili lepší a snadnější život. Toho ovšem, jak se obávám, není možné docílit jinou cestou než tím, že skutečně pochopíme dané přírodní procesy, s vědomím i přijetím občasných ztrát. Ono totiž úsilí vynaložené na to, dělat věci trochu jinak než doposud, není v zásadě o nic větší než to, dělat věci stejným způsobem i nadále. Proto pouze s otevřenou myslí, ochotou vidět a pokládat si klíčové otázky a vhodně jednat nejenže se mnohé z věcí mohou stát snáze řešitelnějšími, ale v konečném výsledku tak i mnohem více efektivnějšími nejen pro nás, ale i přírodu z celkového hlediska.

Ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare)

Svída krvavá (Cornus sanguinea)

Třešeň ptačí (Prunus avium)

Morušovník bílý (Morus alba)

Facebook Twitter Linkuj Google Digg Delicious

Komentáře k článku

Zbývá  500  znaků
31.12.2015 (11:56)
Kamil:
A na druhou stranu je na světě celá řada lidí, které sice neznáme, ale kteří se denodenně snaží o to, jak podobným věcem vhodným způsobem zabránit. V podstatě každý má nějakým způsobem možnost ovlivnit dění nejen u nás, ale i ve světě. Stačí se jen více zajímat a udělat určité kroky ke změně. I když někdy malé, mohou pomoci. Důležité je například i to, vhodným způsobem třídit odpad a šetřit zdroje energie. Čím více lidí to bude dělat, tím menší zátěž pro planetu celkově.
31.12.2015 (11:51)
Kamil:
Velkým problémem ovlivňujícím celosvětové klima, což je o to závažnější, je kácení deštných pralesů. Ale pokud stát prodá vlastní půdu s tisíci ha lesa podivínům a zbohatlíkům v jedné osobě a tímto posvětí tyto aktivity, pak je stát hlavním viníkem toho, co se děje. Myšlení některých státníků je velmi nízké. Jedním z několika řešení je platná legislativa ve smyslu označení parků s nemožností jejich dotkutelnosti kýmkoli. Pokud se nezachová příroda, člověk bude muset trpět...
31.12.2015 (10:59)
Michal Mašík:
Ale při pohledu na lidské chování jsem pesimista. Člověk ji zničí za cenu zisku a naplnění si svého bankovního účtu.
31.12.2015 (10:59)
Michal Mašík:
Ahoj, zajímavé ale pravdivé zamyšlení. Člověk by měl víc naslouchat a přestat přírodě neustále poroučet. Zatím lidské kroky jen škodí přírodě. Ale člověk je tvor nepoučitelný a myslím si, že nejméně chytrý na planetě. Ale myslí si stále opak. Rád bych si přál, aby planeta která nám byla svěřena k životu a o kterou by se měl člověk starat přežila mnoho dalších desítek let.