Živé lemy, brány života aneb Dynamika přírody v akci

Vegetace se vyskytuje v celé řadě nejrůznějších biotopů, jejichž je neodmyslitelnou součástí. Specifické podmínky každého biotopu, jako jsou teplota a vlhkost, půdní podmínky, intenzita zastínění a jiné utváří pevné vazby s hmyzem, pavoukovci, ptáky, savci, plazy a dalšími živočichy, kteří tato místa obývají. Množství nejrůznějších biotopů je velké, i proto milovníky přírody, kteří mají rádi šelest křídel hmyzu, ptactva, potažmo listů či stébel rostlin třepotajících se ve větru, má vždy co zaujmout.

Střídání cyklů

Mírný podnebný pás, ve kterém se jako jedna z mnoha zemí nachází také Česká republika, reprezentuje velmi zajímavé a variabilní podmínky pro život celé řady živočichů. I když se to na první pohled nemusí zdát, neboť každé období má na výskyt různých tvorů svá vlastní specifika, množství druhů, na které obvykle můžeme v mírném pásu narazit, je velké. Oproti tropickým oblastem, kde jsou podmínky pro život různých forem života teplotně a proto i z hlediska množství druhů o něco výhodnější, a to zejména díky trvalé nabídce nejrůznějších plodů a zelených částí rostlin po delší dobu, je Mírný pás ovlivňován víceméně pravidelnými cykly ve střídání ročních období. Tato svým charakterem jasně udávají takt pro vývoj a rozmnožování jednotlivých druhů živočichů a rostlin. Nejvýraznějším obdobím stagnace je zima. Většina živočichů přežívá náročné podmínky na dně rybníků, pod kůrou či ve dřevě stromů, anebo pod listím či v zemi. Naopak nejvýznamnějším obdobím růstu a vývoje živočichů a rostlin je jaro a začátek léta.

Určitě se i vám někdy stalo, že při přechodu napříč krajinou uprostřed horkého letního dne jste měli dojem, že kromě několika málo živočišných druhů, které se ozývaly kdesi z houští, se v okolí vás vyskytovalo jen malé množství živočichů než jindy. To bývá způsobeno pokročilejší fází vývojových cyklů, kdy se ptáci starají o mladé, případně již opětovně sedí na vejcích. Také u hmyzu je situace obdobná. Mnohé druhy hmyzu po spáření a nakladení vajíček umírají, jiné v horkých dnech zalézají do stínů v korunách stromů či v podrostu, pod kůru či hluboko do země, aby ušetřili drahocennou energii. Život kolem někdy jakoby se zastavil či zcela vymizel, ale není tomu tak. To jen jednotlivé potřeby živočichů, podobně jako u lidí, řídí životy těchto mnoha drobných tvorů, kteří sobě či potomstvu shánějí potravu, starají se o přestavbu či změnu obydlí, anebo zrovna odpočívají, když podmínky pro ně zrovna nejsou příliš příhodné.

Okáč luční (Maniola jurtina) patří k běžným druhům luk a prosvětlených míst

Mravenci v akci

Když jsem během několika uplynulých týdnů křižoval krajinu jen tak bez fotoaparátu, jak je poslední dobou mým častým zvykem, příroda mi opět ukázala, jak mnoho je lidskému zraku skryto, a mimo jiné i to, jak málo si my lidé připouštíme, že někde může být něco víc, když to nevidíme ihned. V lese panovalo zelené ticho. Na čerstvě posečené louce na okraji lesa se vyskytovalo jen pomálu hmyzu, tedy toho viditelného, co lze bezprostředně pozorovat ať už na první či druhý pohled. Ale stůj, vykřiklo cosi najednou v mé hlavě, když jsem pohlédl na cestu před sebe. Armáda drobného hmyzu si to pochodovala přes lesní asfaltovou linii přímo na posečenou louku. Mravenci! Takový byl onen výkřik, který mě zbrzdil, abych na ně zbytečně nešlápl či je nepřejel kolem, které jsem vedl vedle sebe. Pozorně jsem je tedy překročil i s kolem zvednutým nad zemí a po chvíli pozorování opět usedl do sedla, abych pokračoval dál. U nedalece vzdáleného travního lemu od onoho zmíněného místa, kde jsem se na chvíli opět zastavil, mě uvítalo několik hezky zbarvených vřetenušek, které nerušeně posedávaly na květech rostlin. Když jsem se po několika desítkách minut vracel k cestě, odkud jsem přijel, napadlo mě, že bych se ještě rád podíval na mravence, kteří předtím kvapně přenášeli kukly. Ti však už byli pryč, jakoby přes onu cestu nikdy nepřekročila ani mravenčí noha. Téměř stejná událost se opakovala o několik dnů později, když jsem nedaleko domu narazil na další zástup větších mravenců, jak pilně přenášeli mravenčí kukly z jednoho místa na druhé, tedy opět v kvapném přesunu bydliště. Tato událost ale proběhla v ještě kratší době než ona první zkušenost u lesa, neboť když jsem se přes místo vracel za zhruba dvě minuty, mravenci byli opět pryč. Tyto dva nezávislé zážitky s mravenci mi ukázaly, jak rychle (dle potřeby) příroda dokáže reagovat na vzniklé situace a jak rychle zároveň dokáže danou věc uskutečnit. Dále mi ukázaly i to, že člověk zkrátka snadno může přehlédnout detail pro celek, anebo celek pro detail, jak se nám lidem tak často stává.

Ale zpátky k lesům, tedy k jejich okrajům.

Soumračník čárečkovaný (Thymelicus lineola), fantom travního porostu

Přechody do ráje

O tom, že se v lesích, tedy především těch starých, vyskytuje celá řada druhů hmyzu, není pochyb. Žijí v nich zejména saprofágové, což jsou nejrůznější konzumenti odumřelých organických látek. Avšak ani travní a bylinné porosty si co do výskytu množství hmyzu jen tak s něčím nezadají. Oproti velkým lesním plochám sice jsou tyto plochy relativně malé, zato se to v nich a jejich blízkém okolí hemží nejrůznějšími druhy dvoukřídlých, blanokřídlých, vážek, ale často také ploštic a brouků, pavoukovců a jiných. Proto by se lemy (okraje) bez nadsázky dali nazvat přechody do ráje. Vždyť nemálo druhům ptactva a různým druhům hmyzu, které se živí ostatním hmyzem, je právě díky takovým plochám poskytnuta obživa, čímž se tyto biotopy podílí na rozmanitosti a zdravé udržitelnosti přírody. A právě na jedno z takových míst mě zavedla jedna z dalších návštěv přírody, která vyplynula z jednoho pozdního odpoledne.

Cestu na místo přes po většinu roku zaplavený nížinný luh lemovaly vrby, později v méně zaplavované části se vyskytly rovněž topoly, zejména nepřehlédnutelný topol bílý, jehož samčí a samičí vzrostlí jedinci se především zjara vždy honosně vyjímají vedle nižších a poněkud odlišně vyhlížejících vrb, ovšem to všechno dohromady tvořící velmi zajímavý a pohledný krajinný ráz. Když se oblast luhů u řeky Kyjovky otevřela, vpravo se vynořilo písčité pole, vlevo od cesty pak přechodový pás (lem) vegetace s bylinným patrem. Zajímavé, jak se ta krajina mění, pomyslel jsem si. Vždyť před nedávnem tam takové porosty bylin ještě nebyly. Snad především právě proto, že v minulých letech spodní voda z luhu dosahovala až k nynějšímu lemu, takže procházet touto cestou bez zablácené podrážky či často také notně mokré nohavice o kousek nazpět, kde voda obvykle místy dosahuje až úrovně pasu, bylo značně obtížné. Když ale letos na některých místech jižní Moravy extrémně chudé počasí na srážky určilo charakter pro ráz letošní krajiny, rostliny čeledi hvězdnicovitých, které obvykle vysoký stupeň zamokření nesnáší, dostaly příležitost k růstu ve velkém. K podobným situacím v přírodě dochází běžně. Vlhká místa jsou díky větším přívalům dešťů ještě vlhčí, anebo je naopak vystřídá období, kdy je extrémní sucho, tak jako v tomto případě. Lokálně tak vznikají a zároveň zanikají místa, která dříve charakterem napomáhaly spíš jiným druhům rostlin a živočichů. Pochopitelně, pokud člověk taková místa nenavštěvuje v pravidelných intervalech od dětství, těžko tyto změny vůbec může postřehnout, když se na takové místo vydá poprvé v životě. O to více zajímavější pak je, když můžeme pozorovat proměny míst, na která jsme si za ta léta už zvykli, proměny, kde příroda, tedy ne člověk, udává i přes jakoukoli lidskou snahu takt, který je v mnoha případech jen stěží překonatelný, pokud vůbec.

Zlatá hodina

Po dlouhé době něco málo přes hodinu stráveného času v přírodě s fotoaparátem v ruce pro mě bylo příjemným zážitkem. I když přírodě stále vládne zelený klid, ruch drobných živočichů, jenž se tu a tam ozývá z korun stromů či trávy, to když cvrkot kobylek a sarančí připomíná smyčcové představení, a ptačí zpěv spolu se bzukotem dalšího hmyzu, který je doprovází, dotváří líbivé melodie v jeden harmonický celek. To všechno dohromady a ještě mnohem víc přidává pobytu v přírodě ten správný šmrnc, šmrnc, který rozšiřuje přírodní pestrou paletu o další barvy a odstíny, kde koloběh energie jako řeka rozlévá se krajinou.

V bylinném patře se vyskytovalo také několik druhů vážek jako šidélko brvonohé (Platycnemis pennipes) na obrázku

Při okraji lemu se usadil také větší druh vážky, vážka černořitná (Orthetrum cancellatum)

Pestřenka červenonosá (Helophilus trivittatus)

Dvoukřídlý hmyz, ač pro mnohé často nepříjemná to skupina živočichů, neodmyslitelně patří k základním stavebním kamenům přírodních celků. Svým výskytem mnoha druhů od jara až do podzimu nabízí drahocennou potravu pro většinu dravých živočichů, ptáky živící se hmyzem nevyjímaje. Velmi důležitou roli hrají rovněž při opylování nespočetného množství rostlinných druhů, čímž se celkově podílí na bezvadném fungování přírody.

Také šidélko brvonohé (Platycnemis pennipes) a prakticky všichni další dospělci ostatních druhů vážek často využívají drobných mušek a much řádu dvoukřídlých, které patří do hlavních složek vážčího jídelníčku.

Soumračník čárečkovaný (Thymelicus lineola)

Soumračníky je možné poznat už na první pohled. Jejich specifická stavba těla se zvláštním tvarem a složením křídel přispívá k snadnému základnímu určení čeledi soumračníkovitých (Hesperiidae)

Facebook Twitter Linkuj Google Digg Delicious

Komentáře k článku

Zbývá  500  znaků
23.07.2014 (17:35)
Kamil:
Díky, Michale.
23.07.2014 (15:42)
Michal Mašík:
Zajímavé a poučné. Palec nahoru.