Škůdce či tvůrce? 2.

Když jsem byl ještě docela malý kluk, vzpomínám si velmi dobře, jak jsem s některými mými kamarády navštěvoval různá místa a rukama nám prošel snad téměř každý živočich, od různých druhů žab, housenek, pavouků a dalších druhů zvířat. Mandelinky na bramborových polích jsme mimochodem jako děti byly nucené sbírat ručně. Vůbec jsme se tenkrát nezamýšlely (anebo spíš jen výjimečně) nad tím, jestli může být některý z živočichů pro naše zdraví nebezpečný. Samy jsme byly živočichy, kteří objevují dětské světy za poznáním do té doby nepoznaného. Musím říct, že to bylo fascinující a některé věci mě dokážou takzvaně příjemně nakopnout ještě dnes.

Ječmen setý (Hordeum vulgare)

Kraj zlatých polí a luk, koloběh života

Vzpomínám si například na to, jak se v okolí našeho domova přemnožila bekyně velkohlavá, jejíž velké, barevné a chlupatě vyhlížející housenky spásly téměř všechno, na co jen přišly. Jako děti jsme obdivovaly jejich velikost, tvar, barvu a obrovské štětiny, a vůbec nám tenkrát nevadilo, když nám dospělí tvrdili, že kontakt s takovými živočichy může způsobit nemoci. Myslím, že jsme tomu ani nevěřily, nebraly to vážně (stejně pro to nebyl důvod), anebo možná jen zvítězila zvědavost z poznávání. Kromě alergických reakcí v důsledku zabodávání chlupů do pokožky, oční rohovky, anebo při vdechnutí většího množství chlupů do plic, totiž obvykle nehrozí žádné větší zdravotní problémy, pokud člověk zrovna neodborně neuchopuje jedovatého hada či pavouka, kteří u nás ale s přivřením jednoho oka, a to ještě jen napůl, vlastně stejně nežijí. Z vyprávění znám také různé historky o chroustech, kterých prý kdysi bylo nepočítaně, schopni spásat solidní kvanta listoví stromů a způsobující tak rozsáhlé holožíry. Nevím, proč tomu tak bylo, ale chrousta, mimo jiné, jsem již od dětství vždycky obdivoval. Už jako malé dítě mě zaujala jeho barva, tvar, velikost a bílý vykrajovaný vzor na boku jeho těla, které jsem poprvé spatřil na jakési papírové krabičce a později také v publikacích. Vždycky jsem si přál vidět živočišné druhy v množství, které mi vyrazí dech. A musím říct, že v posledních letech se mi toto přání už několikrát vyplnilo. Naposledy to byly cikády, se kterými jsem se v obrovském množství setkal na Novém Zélandu, ale jsou to i zmínění chrousti, které jsem v hojných počtech v jejich silných letech postupně objevil na třech lokalitách jižní Moravy, které dodnes občas navštěvuji, a jsem proto rád, že tento pro mě do jisté míry legendární druh z naší přírody doposud nevymizel.

Jejich larvální vývoj trvá obvykle 3 - 4 roky, než dospělý jedinec v podobě brouka konečně opustí půdu, kde se do té doby jako larva živil různými organickými látkami. Na některých místech opravdu dochází k holožíru, tzn. k plošnému spásání listů rostlin, resp. stromů, kde se chrousti živí především listím dubů. Důležitým zjištěním je ale to, že na samotnou přírodu to nemá žádný negativní vliv, spíš naopak. Možná si říkáte, jak je to možné, což je nepochybně dobrá otázka. Když totiž lidé vidí "momentální škody" způsobené některými živočichy, například zmíněné holé větve stromů bez olistění, na první pohled se může zdát, že škody jsou nenávratné. Často je ale opak pravdou. Pro duby to obvykle není životní újma, takže v dalším roce jsou již opět zelené a nádherně olistěné, v plné síle i se svými plody. No a chrousti samotní jsou na dalších několik let ti tam. Tím ale pozitivní přínos živočichů pro přírodu teprve začíná. To, co se mnoha lidem může zdát jako škodlivé a devastující, má na mnoha úrovních života přínos zcela opačný. Když po několika málo týdnech dospělci chroustů ukončí svůj životní cyklus spářením se samičkami a nakladením vajíček, začíná jejich hromadný úhyn. Taková místa jsou pak na zemi poseta stovkami či dokonce tisíci mrtvých těl. Když poté klimatické podmínky začnou pracovat na plné obrátky, déšť i slunce napomohou rozkladu těl, aby živiny v podobě organického odpadu, které tato těla obsahovala, pronikly opětovně do země, ze které původně vzešly, a kde se tak ve víru opakujícího se koloběhu živin stávají dalšími užitečnými látkami pro další vývoj rostlin a stromů, živočichy nevyjímaje. Tím se tento pomyslný kruh uzavírá a vše začíná opět nanovo. Hmyz má ale také svůj obrovský význam zejména pro mnohé z našich opeřenců, kteří živočišnou potravu potřebují zejména při péči o mladé. Jen si představte tisíce hnízdících ptačích druhů, které jistě spořádají tuny housenek a dalšího hmyzu, bez něhož by dospělí jedinci své potomstvo nikdy nedokázali vychovat. I proto má ničení živočichů už na nejnižší úrovni do jisté míry vždy negativní vliv na řadu dalších živoucích organismů živé přírody, a na jeho konci se tak dotýká i samotného člověka, který bohužel různé drobné procesy v souvislostech nezná a proto tyto nedokáže ani vnímat, neboť zdánlivě žije v jiném prostředí, často ve vlastních světech, s jinými nároky na život a bez hlubšího vědomí fungování zákonitostí přírody, byť je součástí stejného kruhu. Je zřejmé, že bez přírody, anebo se špatně fungující přírodou by člověka nemohlo postihnout nic jiného než smrt, neboť veškeré procesy, tedy i růst rostlin, by se bez různých drobných rozkladačů a opylovačů postupně zastavily a staly mrtvými, takže by nebylo možné pěstovat žádné rostliny ani zvířata a zajistit si tak obživu. Ostatně už dnes se nás mnoho problémů, které jsou s tím velmi úzce spojené, a to i přesto, že si to ještě stále nejsme schopni připustit, výrazně dotýká.

Chroust maďalový (Melolontha hippocastani)

Biotopem běláska řeřichového (Anthocharis cardamines) jsou zejména světlé lesy a jejich okraje, kde se přiživuje na různých druzích bylin

Zajímavými druhy jsou například také chrobáci, kteří zahrabávají trus, který pak slouží jejich larvám při vlastním vývoji; chrobák jarní (Trypocopris vernalis)

Podobně jako chrobáci i hrobaříci plní jakési funkce přírodních uklizečů, ale oproti nim se živí na uhynulých živočiších, které obvykle podhrabávají, až se celé tělo ocitne zasypáno zeminou; na uhynulé živočichy nakladou vajíčka, ze kterých se vylíhnou larvy, jimž uhynulý živočich stejně tak poslouží jako potrava

Výjimečný či obyčejný

Každý, kdo se zajímá o přírodu, má jistě rád nějakou rostlinu, anebo živočicha, kterého upřednostňuje z nějakého individuálního důvodu. Racionální zdůvodnění jako platný argument pro upřednostňování toho či onoho druhu, bychom však v drtivé většině případů našli jen stěží, snad jen u druhů, které jsou výrazně na ústupu, tedy jen u těch nejvíce ohrožených a zákonem chráněných. Někteří lidé upřednostňují celé skupiny, jako jsou například rostliny, hmyz, další pak pavouky, ptáky, savce apod. Jiní mají v oblibě pouze některý z druhů v rámci zmíněných skupin, takže se jim zase líbí jen některá z orchidejí, brouk roháč, datel, vlk, anebo něco jiného. U takových, které vynikají svým subjektivním "nej" se to dá chápat tím způsobem, že se často jedná o ty, které přitahují lidský zrak. Rostlina pěkně kvete, brouk je velký či barevný, vlha je krásný pták a působí exoticky, vlk je silný a vzbuzuje obdiv, a mnoho dalších hledisek. Důvody, proč upřednostňujeme jedno nad druhým jsou ryze individuální, tedy silně subjektivní, a jsou často ovlivněny mnoha okolnostmi, které se váží k charakteru člověka, jeho zájmům, anebo k tomu, kolik pozitivního v souvislosti se zmíněnými živočichy v životě zažil (často třeba právě v dětství). Někdo například ochraňuje či nějakým způsobem podporuje rysy, lišky, jezevce, anebo třeba káně či kormorány, jiný naopak.

Nebylo by však lepší místo jednotlivých druhů, například těch, které jsou na ústupu, chránit přírodu jako celek, aby nedošlo k omezení těch, které nyní žádný zvláštní druh ochrany nepotřebují (ale jak dlouho)? Místo monokulturních výsevů fádně jednolitých a druhově plytkých lesů, luk apod., které trpí malou diverzitou a které jsou vydány napospas přemnožení se jen některých druhů hmyzu, a to právě na úkor nemožnosti rozšíření se jiných, těch prospěšnějších, kteří v běžně a ryze přírodně druhově zastoupeném prostředí tvoří funkci jakési ochranné bariéry rovnovážného ekosystému, se prostě více zamyslet nad jednotlivými vztahy živočichů a rostlin v této propojenosti. To vše pochopitelně i s ohledem na člověka. Byť možná zdánlivě se jevící tato cesta složitější, ve finále je tomu právě naopak, neboť pouze diverzita, tedy přírodní rozmanitost, je tím, co přírodě samotné, ale i člověku obecně napomáhá a prospívá.

Komu zvoní hrana

Za svého prozatím krátkého života mě příroda již mnohokrát překvapila. Chrousta i roháče jsem měl opravdu možnost vidět už v dětství, stejně tak jako třeba rosničku, a to až do dnešních dnů. Jako mnoho jiných i já jsem si myslel, že se jedná pouze o ojedinělou situaci, když člověk na takového živočicha narazí, ale nemusí tomu tak být. Po letech, kdy jsem víceméně díky oblibě v pochůzkách v přírodě narazil na kouzelná místa, která mě překvapila svým množstvím v rámci jednotlivých druhů, mi tímto byl doslova vyražen dech. Jen si to představte, stovky chroustů či roháčů sedících na stromech, anebo poletujících kolem hlavy. Desítky rosniček kolem vodních toků na listech rostlin v ještě oroseném letním brzkém ránu. Desítky vlh shlukujících se na podzim do skupin před jejich tahem zpět na jih. Obrovské hejno hus či labutí čítající stovky kusů, vznášející se na obloze, kde pronikavý šustot jejich křídel a halasné zvuky, které vydávají, jsou jasně slyšitelné, vyjadřující sílu, která by dokázala hnout velkými věcmi, kdyby měla tu možnost. Příroda se však stále projevuje, i když mnohé z procesů nemáme možnost sledovat a troufám si tvrdit že mnohé z nich proto ani pochopit. A pak znovu přijdete do lesa, kde se mezi duby proháněli roháči, a zjistíte, že mnoho dubů, na kterých jsou roháči de facto závislí, jsou najednou pryč. Někdo je prostě na příkaz někoho jiného vykácel, zůstaly jen pařezy. Jindy se dočtete, že vzácné aleje starých líp na jižní Moravě byly vykáceny. Líp, které umožňovaly vzácným druhům brouků a ptáků rozmnožovat se a potěšit tak náhodné oko příležitostného cestovatele a milovníka přírody.

Také vážky a pavouci potřebují ke svému životu ostatní hmyz; vážka ploská (Libellula depressa)

Celkem běžný běžník kopretinový (Misumena vatia) s ulovenou mouchou

Čas jde kupředu

Roky do dnes utíkaly dost rychlými kroky, nejen špatným směrem, a tak se naštěstí spoustu věcí změnilo. Vzniklo například mnoho sdružení a organizací, z nichž některé dělají pro naši přírodu mnohé. Dělají tím mnohé i pro nás, tedy ty, kdo přírodu vítají. Nejsou to ale pouze sdružení, neboť cesta začíná vždy u jednotlivce. Tímto bych proto zvlášť rád poděkoval a slovně podpořil především ty, kteří jakkoli pečují o přírodu, způsobem vhodným hlavně pro užitek jí samotné, neboť právě to se nakonec člověku vrátí vždy jako dobré.

Sám také přírodu dnes již beru jako celek, živoucí organizmus, který funguje jako jedno velké ozubené kolo, kde vylomením jednoho zubu dojde v návaznosti k opotřebení a vylomení zubů dalších, neboť vztahovost přírody je dokonale provázaná a závislá, přecházející z jednoho živoucího celku na druhý. V přírodě platí mnoho přírodních zákonů, které fungují naprosto dokonale. Kalamity, ke kterým občas dochází (požáry, přemnožení určitých druhů apod.), jsou zcela přirozené a příroda sama zná a také disponuje mnoha vhodnými nástroji, kterými si často velmi efektivně a sama najde cestu, jak vše urovnat do původního stavu, bez velkých ztrát, anebo dokonce s navrácením do ještě lepšího stavu než dřív. Příroda sama nám vlastně onu cestu mnohými způsoby ukazuje, negativní projevy nevyjímaje. Jsme to často jen my lidé, kdo onu cestu nechápe, anebo nechce vidět. Význam a přínos přírody pro člověka se totiž dotýká každého z nás, nehledě na to, jakými vědomostmi, schopnostmi či názory na tento svět oplýváme. Je však nepochybně nutné zaměřit svůj pohled na mnoho takzvaných problémů ze širší perspektivy, neboť právě tak lépe poznáme a pochopíme samotný přínos i fungování složitých přírodních procesů, které se pro nás stávají nejen nyní, ale také z pohledu do budoucna naprosto nepostradatelnými.

Vážka rumělková (Sympetrum depressiusculum)

Rosnička zelená (Hyla arborea) odpočívající na listu patří mezi naše chráněné obojživelníky; stejně tak jako výše zmíněné druhy by i ona bez hmyzu neměla šanci na přežití

Rostliny jsou s živočichy často velmi úzce propojené ve vzájemných řetězcích, které jsou nutné pro bezvadné fungování různých ekosystémů; pampeliška sp. (Taraxacum sp.)

Živočichové nerozlišují mezi dobrým a špatným, vše, co se v přírodě děje, má svoje opodstatnění a pravý důvod; směřování přírody nám různými procesy, které se v přírodě odehrávají, mnohé naznačuje; šídlo rákosní (Aeshna affinis)

Škůdce či tvůrce? Tuto otázku příroda nezná

Facebook Twitter Linkuj Google Digg Delicious

Komentáře k článku

Zbývá  500  znaků
05.03.2014 (20:12)
Kamil:
Vřelé díky, Michale. Ať se ti daří.
05.03.2014 (18:58)
MichalM.:
Ahoj, přečetl jsem to jedním dechem. A musím říct, že to co píšeš je pravda. Kamile, dobrá práce.