Škůdce či tvůrce?

Už delší dobu nosím v hlavě několik pisatelských témat, jejichž problematika sahá za běžný rámec každodenního života, který je spojen s různými povinnostmi a problémy, odvádějící často od hlubšího zamyšlení se nad samotnou podstatou a fungováním přírody. Občas se mi stává, že mě napadají témata, která si o zpracování přímo říkají. Tyto myšlenky ale někdy přicházejí takříkajíc nevhod, na místech, kde pro psaní není čas, prostor, anebo prostředky. A jak už to tak u mě bývá, co nezaznamenám ve chvíli, kdy mě tyto různé zajímavé myšlenky napadají v širších souvislostech, je následně ztraceno v nenávratnu. Vztahové souvislosti přírody a člověka jsou komplikovanou záležitostí, kde příčiny a okolnosti často zůstávají s mnoha otazníky otevřené širší diskusi, která si o tento přístup svou povahou a náročností přímo říká, stejně tak jako i dnešní, již delší dobu připravovaný článek.

Slimák žlutý (Malacolimax tenellus)

Okénko minulosti

Člověka bychom jistě mohli označit za kulturního jedince, "živočicha", který z těch mnoha životních forem obývajících planetu Zemi dostal tu největší možnost přemýšlet o životě, kultuře, vzdělání, přírodě a dalších důležitých disciplínách v kritických souvislostech. Samotné přemýšlení o těchto věcech by jistě bylo málo, kdyby chyběla možnost tyto tvůrčí myšlenky, jejichž potenciál je ukryt v každém jedinci, projevit na samotném plátně tvořivosti, kde myšlenka v tomto tvůrčím procesu přechází v realizaci, tedy pochopení toho, jak ji správně rozvinout v praktický a fungující celek. Člověk svou tvořivost dokazoval již v dávné minulosti, kam jen lidská paměť sahá. Maloval úžasné obrazy, tvořil dech beroucí sochy, skládal básně, písně a vytvářel mnoho dalších zajímavých hodnot, z nichž některé si svou výjimečností ve své prostosti a dokonalosti zároveň dokázaly zachovat ducha doby již dávno minulé, a to úspěšně až do dnešních dnů. U jedinců, kteří dokázali tvořit zajímavá díla, je možné si všimnout dost zásadní věci. Jejich duše a lidskost byla často spojená s přírodou. Dokázali vidět hlubší souvislosti, uvědomovat si, že jsou vzájemně propojené, i to, že narušování těchto zákonitostí vede k nerovnováze.

Škůdce či tvůrce

Většina z nás jistě dobře zná mandelinku bramborovou, která k nám byla zavlečena v 50. letech minulého století s největší pravděpodobností z okolních států Evropy, kde v té době byla již masově rozšířena. Jak se dostala spíše než do tehdejšího Československa právě do Evropy, zůstává otázkou. Je však zřejmé, že tam, kde se dováží ovoce a zelenina jakoukoli dopravou, se spolu s plody dováží i živočichové, kteří do té doby různé státy jakživ neviděli. Dnešní přísná opatření ohledně dovozu a vývozu v případech některých zemí, které pečlivě zkoumají a hlídají si, co odváží a co přiváží, již do jisté míry eliminují možná rizika zavlečení různých nežádoucích druhů. Avšak zabránit tomu zcela stejně není možné. Stačí pouze pár jedinců (někdy i jeden), kteří se dostanou za hranice, kde se pak spolehlivě dovedou rozmnožit a pohroma pro velkoproducenty může mít neblahé následky. Ne každý ale ví, že například výše zmíněný druh, mandelinka bramborová, není pouze o ní, ale celá čeleď mandelinkovitých jako taková je zastoupena mnoha druhy nepřeberného množství nejrůznějších mandelinek, se kterými se mnohde běžně setkáváme. Celosvětově zahrnuje cirka 36 000 druhů, plus možná ještě několik tisíců dalších, doposud nepopsaných. Co ale jistě nemůžeme říci, je to, že v rámci celé čeledi se jedná o škůdce.

Mandelinka topolová (Chrysomela populi)

Mandelinka bramborová (Leptinotarsa decemlineata)

Cryptocephalus laevicollis, vzácnější a chráněný druh z rodu krytohlav, taktéž patří do čeledi mandelinkovitých

Co je to vlastně škůdce, co toto slovo znamená pro člověka? Je škůdce tím, co konzumuje či nějakým způsobem poškozuje plody, listy, anebo další části rostlin? Patří mezi škůdce také to, co je striktním konzumentem jen jednoho rostlinného druhu, anebo se mezi škůdce řadí i živočichové, kteří jsou oportunisty, tedy příležitostnými konzumenty různých rostlin, ať už v menší či větší míře? To jsou jen některé z kritických otázek, které je třeba si položit. Jak se však zdá, člověk označil za škůdce nejen striktní konzumenty užitkových rostlin, ale někdy také ty příležitostné, a v širším slova smyslu to tak díky jisté nevědomosti vztáhl i na ty, kterých se to vlastně vůbec netýká. Třeba taková housenka běláska, před lety obávaný škůdce brukvovitých rostlin, dnes stejně tak jako mandelinka bramborová druh, který oproti minulosti výrazně ustoupil, zejména díky postřikům a značnému ústupu zemědělství. Oba zmíněné druhy jsou rostlinnými oportunisty, což znamená, že mohou konzumovat různé druhy rostlin, tedy i ty, které jsou pro člověka zcela bezvýznamné. Dokážou se proto téměř za jakýchkoli okolností s největší pravděpodobností udržet i nadále, a to i přesto, že časté užívání postřiků v minulosti nejen tyto zmíněné druhy zatlačilo až na samotný okraj hranice jejich vlastního přežití.

I když se někteří živočichové stávají pro člověka nepřítelem, je to spíš proto, že jistou roli zde sehrává jakási zaslepenost vůči životu v tom širším slova smyslu a upřednostňování sebe sama. Jako by se snad příroda proti člověku chtěla ve všech nepříznivých situacích, ke kterým občas tu a tam dochází, spiknout. Živočich konzumuje plody či listy, takže je vlastně nepřítelem člověka, který si na stejný druh potravy (rostliny) nárokuje jakési vyšší právo. Pochopitelně, kdyby v přírodě nebylo "škůdců", tak by si každý mohl vypěstovat stejně velká a červená jablka, kulaté hlávky zelí, brambor a dalších plodin jako všichni ostatní. Nebylo by tedy nutné vyvíjet nijak velké úsilí k tomu, aby každý byl tím nejlepším pěstitelem ovoce či zeleniny široko daleko. Jak jen on to dělá, že mu to tak jde, zatímco mě všechno napadá ten otravný hmyz? Už si s tím vážně nevím rady, lamentují mnozí nad ztrátami, i když často pouze zanedbatelnými, v zahradách. Načež vyvstává otázka, proč jinak bych tedy neměl zašlápnout housenku (larvu), případně užít stovky litrů postřiků (řečeno s mírnou nadsázkou), tedy s domněním, že každá housenka přece může být škůdcem na zahradě, i když vlastně nevím, co se z ní takříkajíc vyklube? A na druhé straně nehledě na to, když uvidím krásně zbarveného motýla, zvolat, že motýl je nádherný tvor, zapomínající v tu chvíli ale na důležitou skutečnost, že je to motýl, který se vyvinul právě z housenky, která může škodit, ale stejně tak nemusí, že ano. Podobně jako je i mnoho pruhovaných brouků, kteří nejsou mandelinkou bramborovou, i když v mnoha případech mandelinkou mohou být či dokonce jsou, jen ale jinou, v rámci jednotlivých druhů.

Ohniváček černokřídlý (Lycaena phlaeas) aneb Z housenky motýlem

Otákarek fenyklový (Papilio machaon); housenka (larva) přiživující se zejména na rostlinách z čeledi miříkovitých

Alespoň za sebe však říkám, že raději kousnu do červivého, ale jinak zcela zdravého jablka, než do krásně vyhlížejícího jablka či jiného druhu ovoce či zeleniny, které jsou ošetřeny desítkami různých chemikálií, o jejichž působení na lidský organismus se ví jen pramálo. Ačkoli věda ušla na míle daleko, působení mnoha látek v součinnosti s jinými není možné zcela spolehlivě prokázat, neboť lidský organismus ovlivňuje celá řada látek a faktorů, které samostatně a v menší míře na tento nemusí mít žádný vliv, ale v součtu více faktorů a jako celek mohou mít vážné následky. Je přinejmenším zvláštní, jaké množství chemikálií se v dnešní době vyrábí za účelem potlačení různých nemocí a takzvaných škůdců. Kdo však dnes může říct, že veškeré chemické látky obsažené v potravinách jsou zdravotně nezávadné, byť schválené různými úřady, a že tyto nemohou působit negativně v součinnosti jiných chemických látek a přípravků, které dnešní člověk přijímá obrovská kvanta? Kdo může říct, jaké procesy nastávají v buňkách, uvnitř živých organismů napříč přírodou, po působení různých chemikálií, člověka tímto nevyjímaje? Nikdo, neboť takové rozsáhlé výzkumy by časově ani finančně v současné době prostě nebylo možné uskutečnit, a také vůle zde poněkud chybí, neboť nadřazenost vyšších (rozuměj osobních) zájmů, zde ještě stále hraje nemalou roli.

Jako další vhodný příklad by mohl posloužit třeba takový otakárek fenyklový, nádherný motýl, kterého jistě snad skoro každý zná a obdivuje na obrázcích, o to víc pak ve volné přírodě, při samotném setkání s ním. Mohl by být tento motýl škůdcem jen proto, že se jeho housenka (larva) příležitostně přiživuje například na nati mrkve? Ve skutečnosti si toho ani nevšimneme, a to především díky jejímu zbarvení, které výrazně napomáhá tomu, aby byla mezi natí mrkve dobře ukryta. Byla by housenka tohoto motýla pro člověka škůdcem v případě přemnožení? Pro někoho zřejmě ano, pro jiného ne, i proto si zde můžeme všimnout, že někdy rozdíl v tom, zdali je pro nás daný živočich škůdcem či nikoli, je pouze minimální a mění se dle různých okolností. Posuzování těchto okolností je sice pro člověka v mnoha ohledech logicky zdůvodnitelné, ovšem ne až zas tak racionálně, jak se na první pohled může zdát. V přírodě se naštěstí ale nachází celá řada rozličných druhů živočichů, kteří se i přesto jako škůdci označit nedají, i když to je také vždy právě ona otázka úhlu pohledu, jak se na daný druh živočicha a přírodu jako celek díváme. Zatímco za sebe můžu s klidným svědomím říct, že označení živočichů slovy škůdce, škodlivý či prospěšný, u mě už jaksi nefunguje, nepoužívám ho, jistým způsobem rozumím i druhé straně. Neboť bez snahy o vypěstování špičkově vyhlížejícího ovoce či zeleniny a zamezení přístupu jistým živočichům, by kvalita (zejména kvalita vzhledu, na kterou je dnes často kladený až chorobný důraz) byla velmi žalostná. A právě to je nepochybně tím, co odlišuje snahu jednoho člověka od druhého, kde každý z nich využívá jiných prostředků a jiného úsilí při často náročném pěstění, což mi ostatně každý, kdo někdy strávil moře času pracemi na zahradě či poli, potvrdí. Bez snahy a jistých vědomostí by zkrátka nebylo možné dosáhnout lepších výsledků. Ale nesmíme také zapomínat, že bez jednoho, tedy i bez oněch takzvaných škůdců, by nebylo to druhé, ať už se na daný problém podíváme z kterékoli strany.

Také mnohé druhy z čeledi nosatcovitých jsou pro některé pěstitele zbytečným postrachem; na obrázku listopaz čárkovaný (Sitona lineatus)

Nosatec (Lepyrus capucinus)

Bez škůdců by nebylo ani těch prospěšných, což jsou například mnohé druhy slunéček; slunéčko dvaadvacetitečné (Psyllobora vigintiduopunctata)

Slunéčko (Tytthaspis sedecimpunctata)

Zbytečný rozruch panuje také kolem mnohých druhů ploštic, které často vysávají rostlinné šťávy ze zejména pro člověka nedůležitých rostlin, v menší míře; klopuška dvojtečná (Closterotomus norwegicus)

Oproti tomu jiné druhy ploštic se živí různými druhy hmyzu jako například zákeřnice červená (Rhynocoris iracundus) na obrázku

Facebook Twitter Linkuj Google Digg Delicious

Komentáře k článku

Zbývá  500  znaků

Zatím nebyly vloženy žádné komentáře.