Jak lépe určovat druhy

Mnoho začínajících fotografů si fotí různé přírodní motivy ve svých začátcích jen tak pro radost. Časem se fotografie hromadí a vznikají také povedenější snímky. Ale co to vlastně na té fotografii je? Právě to je otázka, kterou si dříve či později položí každý, kdo to s focením, a především také se zájmem o přírodou jako takovou myslí alespoň trochu vážně. U krajin a hor je to poměrně snadné, stačí mít jisté zeměpisné znalosti o oblasti, do které se chystáme, plus při ruce pár dobře prostudovaných map, abychom se v případě potřeby dokázali správně zorientovat vůči světovým stranám a určit pozici, na které se nacházíme, případně i tu, ke které se upínají naše zraky a objektiv fotoaparátu. U focení zvířat se ale situace stává ne zřídkakdy složitější. Ptáci, savci, plazi, členovci a rostliny totiž dohromady zahrnují poměrně velkou skupinu přírody, která v mnoha ohledech vyžaduje zcela jiné postupy.

Babočka admirál (Vanessa atalanta)

Síla internetu

Nejběžnější, nejdostupnější a zároveň nejlevnější variantou dnešní doby je internet. Užitečné základní informace, které dnes již může vkládat kdokoli, se v mnoha případech stávají neocenitelnou berličkou za určením jednotlivých druhů. Ovšem nejsou to jen výhody, které internet nabízí. Velkou nevýhodou je to, že mnoho informací vložených na internet je nevěrohodných, nepotvrzených a některými uživateli dokonce záměrně uvádějícími v mylné informace. Pokud tedy s fotografováním přírodních motivů teprve začínáte, doporučuji ověřovat si informace z více zdrojů, především z těch na první pohled věrohodně působících (kde funguje jakási větší působnost okruhu lidí), a pokud možno na webech, které se přírodními tématy (přírodními obory) zabývají profesionálně, popřípadě od fotografů, kteří se focení věnují delší dobu.

Když papír udává směr

Přestože internet v mnoha oblastech získává na stále se zvyšující popularitě, a to především díky snadné dostupnosti, papírové časopisy, ať již odborné či populární, které se věnují článkům ohledně přírody, jsou vhodným doplněním k fotografické zálibě a získání užitečných informací, pojmů o zvířatech a jejich způsobu života. Velmi praktickým řešením, jak lépe určovat jednotlivé druhy, jsou zejména více či méně odborné knižní publikace. Ani ty samozřejmě nemusí obsahovat druh, který zrovna potřebujete spolehlivě určit, ale nikdo nejspíš ani neočekává, že jedna kniha pojme tisíce druhů živočichů s povídáním a doprovodnými fotografiemi. Ať již osobně nebo z doslechu však znám několik fotografů, kteří vlastní knižní publikace v ceně mnoha desítek tisíc korun. Čím širší záběr přírody, tím větší pohroužení a výdaje, ale na straně druhé alespoň za sebe říkám, že není nic lepšího, než kvalitně zpracovaná publikace, kterou si můžete v klidu otevřít a prolistovat, s textem doplněným o poutavé fotografie, které jsou mnohdy nejen praktickou pomůckou k určování mnoha živočišných druhů, ale také inspirací k tomu, proč přírodu obdivovat.

Jako ideální kombinace, jak lépe poznávat přírodu, se jeví zlatá střední cesta, tedy využití a skloubení všech zmíněných možností, internetu, časopisů a knižních publikací, doplněno o pozorování přírody přes hledáček fotoaparátu či s pomocí dalekohledu, případně dokonce ještě lépe, a to byť jen pouhým okem.

Babočka paví oko (Inachis io)

Vážka rudá (Sympetrum sanguineum)

Pestřenkovití sp. (Syrphidae sp.)

Určování pavoukovců a hmyzu

Určování hmyzu a pavoukovců je oblast zcela specifická a v mnoha ohledech proto také dost odlišná od určování ostatních živočichů. Zatímco savci, ptáci a plazi jsou živočichové, ke kterým se zájem člověka upíral už od nepaměti, a to zejména díky jejich větší velikosti, respektive lepším pozorovacím možnostem (to, co je větší, lépe vynikne a snadno upoutá pozornost), bezobratlí jsou na tom přece jen o poznání jinak. Ne že by o pozorování a studium hmyzu nebyl zájem, v posledních letech se totiž oblast zájmu nejen o tuto skupinu neustále zvyšuje, ale velkých rozdílů oproti ostatní zvířeně je zde i přesto hned několik. Když pominu druhotné problémy, jako je specifické období výskytu, kryptický (skrytý) způsob života a už výše zmíněná velikost, hlavním úskalím při určování je především to, že z pořízených fotografií velké množství drobných živočichů zcela jistě určit není možné. Je tomu tak proto, neboť jednak různé znaky jsou u různých jedinců (příbuzných druhů) velmi podobné (často bohužel ty ze znaků, které jsou na fotografiích vidět), a dalším problémem je navíc to, že ostatní znaky, které jasně odlišují jednoho jedince od druhého, se zrovna často vyskytují na jiných částech těla (často bohužel ty ze znaků, které na fotografiích vidět nejsou), například ve spodní části těla, anebo na rozostřených místech fotografie, jako jsou křídla (u vážek; u motýlů pak na obou stranách křídel, často také na jejich spodní straně), dále pak na končetinách, hrudi, krovkách a celé řadě dalších částí. Mnoho druhů brouků je například možné určit jen podle tvaru a velikosti kopulačních orgánů. Takové studium ale probíhá zejména ve vědeckých kruzích, případně od velmi zapálených amatérských entomologů, s pomocí mikroskopu, kteří se studiem hmyzu zabývají přece jen více do hloubky.   

Proč někde chybí české názvy

Když jsem začínal s určováním některých živočichů z vlastních fotek, začátky byly složité. Kromě některých problémů, o kterých jsem se zmínil výše, jsem si kladl otázku, proč u některých živočichů chybí české pojmenování. Odpověď je velmi prostá. Je tomu tak z toho důvodu, neboť tyto druhy české názvy doposud nedostaly. Základní tempo v přiřazování jmen k jednotlivým druhům udává nejprve latinský jazyk, respektive vědecká obec, pro kterou obvykle latinské označení pro nové druhy není problém. Až poté přichází na řadu návrh českého pojmenování a jeho schválení. Celá řada našich, a nejen našich, živočichů tak stále zůstává nepojmenována, i když důvod pro to je dost dobrý. Vymyslet totiž trefné názvy, jak se sami občas můžete přesvědčit při pročítání českých pojmenování u některých živočichů, totiž není vždy snadné a někdy příliš mnoho nevypovídá o daném živočichu. Navíc pojmenování jako třeba "obecný" u mnoha druhových jmen živočichů by asi také nebylo na místě. Znát proto alespoň latinské názvy, a samozřejmě české tam, kde se vyskytují, chybou určitě nebude.

Vroubenka smrdutá, larva (Coreus marginatus)

Vroubenka smrdutá, dospělec (Coreus marginatus)

Doporučení

V článku, který je určený především začínajícím zájemcům o fotografii živočichů, jsem se snažil nastínit některé z problémů, se kterými je možné se setkat, to vše však pouze stručně, neboť zabředávání do všech možných problémů by bylo zdlouhavé a pro mnohé čtenáře možná o to více zavádějící a nejasné. Zájemci o fotografování a poznávání ptáků, savců či plazů, potažmo dalších skupin mají možnost využít nepřeberné množství webových stránek, kde je možné s velkou pravděpodobností se dopátrat značně uspokojivých výsledků. Zájemcům o pestrobarevné bezobratlé mohu doporučit pouze již dříve zmíněnou kombinaci všech možností, neboť sám internet je prozatím pro určování mnoha hmyzích zástupců a pavoukovců stále nedostatečnou možností a bez tištěných materiálů či odborných rad často není možné jednotlivé druhy zcela spolehlivě zařadit (i když v mnoha případech postačí pouze přibližné určení).

Nadšencům o naše denní motýly doporučuji zhlédnout například webové stránky Lepidoptera.cz, kde je možné k určování využívat graficky zpracované klíče i s popisy jednotlivých druhů; zájemcům o přírodu celkově doporučuji BioLib.cz, výborné stránky, kde se můžete dozvědět mnohé o mapování druhů i širší taxonomii, pokud vás obšírnější členění živočišných nebo třeba i rostlinných druhů, a to nejen těch, zajímá; zájemcům o svět rostlin doporučuji například stránky Botanickafotogalerie.cz, které se, a to díky jejich přehlednému zpracování a velkému množství stále přibývajících druhů, mohou stát užitečnou pomůckou za poznáním okouzlujícího světa rostlin.

Z knih není nutné zmiňovat, neboť je zde možné dostat nepřeberné množství nejrůznějšího, velmi kvalitního materiálu, který zcela nepochybně stojí za pozornost.

Slovo závěrem

Přestože se některým z vás může určování živočichů či rostlin zdát jako přetěžký a neřešitelný problém, a to zejména v začátcích, nemusí tomu tak být. Pokud dokážete určit například prvního denního motýla, babočku, anebo z ptáků třeba sýkoru, bude-li vás příroda zajímat více, časem si spojením četby a pozorováním přírody pro oko vypracujete zvláštní a zcela nový rozměr vizuálního vnímání, kdy celou řadu pro vás do té doby neznámých druhů dokážete alespoň přiřadit do blízce příbuzných skupin, například čeledí, odkud poté budete mít otevřenou mnohem snazší cestu k tomu, abyste se dopátrali skutečného názvu živočicha, o kterého se v tu chvíli budete zajímat, a určit tak, o jaký druh se jedná.

Možná si třeba říkáte, podobně jako jsem to měl kdysi já, že vás zajímá pouze jedna skupina přírody, ale časem, pokud váš zájem bude přirozeně narůstat, a pokud přirozeně zůstanete přírodě otevření, zjistíte, že příroda jako celek je zkrátka fenomén, kde každý divoký živočich či rostlina má své právem určené místo, něco, na co jakákoli slova jsou krátká a ve své podstatě tak nic, anebo jen velmi málo vypovídající o její skutečné hodnotě a variabilitě, která hýří nesčetnými projevy jako nevyčerpatelná studnice inspirace. Až nakonec raději váš fotografický přístroj necháte doma ve skříni a do přírody začnete chodit jen tak, pro radost ze života, z důvodu neskonalé, tvořivé a inspirující energie, hýřící kolem vás.

Lilek potměchuť (Solanum dulcamara)

Vrbovka chlupatá (Epilobium hirsutum)

Nadmutice bobulnatá (Cucubalus baccifer)

Netýkavka nedůtklivá (Impatiens noli-tangere)

Facebook Twitter Linkuj Google Digg Delicious

Komentáře k článku

Zbývá  500  znaků
11.01.2014 (12:37)
Kamil:
Nazdar Michale, díky za komentář a zastavení.
11.01.2014 (11:41)
MichalMašík:
Ahoj Kamile, dobře napsáno. M