Saranče a kobylky, zrcadlo dávnověku

V minulých článcích o živočiších Nového Zélandu jsem postupně představil cikády, lachtany, ptáky, kudlanky, a také další živočichy i podmínky, ve kterých žijí. Posledním článkem na téma vztahující se k přírodě Nového Zélandu je rovnokřídlý hmyz a tři druhy této skupiny, se kterými jsem měl možnost několikrát se setkat a zdokumentovat je také fotograficky.

Saranče (Phaulacridium marginale) New Zealand Grasshopper

Saranče (Phaulacridium marginale) New Zealand Grasshopper; všimněte si zejména krátkých tykadel a delšího oválného těla, které jsou pro saranče charakteristické

Základní členění a charakteristika

Více než 20 000 druhů celosvětově, takové je číslo pro zájemce o studium rovnokřídlého hmyzu. Na Novém Zélandu může zájemce o tuto skupinu pozorovat několik desítek druhů, často endemických, žijících tak pouze na jeho území. Řád rovnokřídlého hmyzu (Orthoptera) zahrnuje několik zajímavých podskupin, obývajících často podobné prostředí, ale s rozdílnými potravními nároky. Do základního členění řádu rovnokřídlých patří dva hlavní podřády, saranče a kobylky. Někteří lidé si saranče a kobylky často pletou, ale v textu i na fotografiích dále v článku si můžete podrobně prohlédnout hlavní rozdíly a snadno se je naučit členit, až se s podobnými druhy sami setkáte ve volné přírodě například u nás. No a pokud se vám povede základní určení do hlavních skupin, čemuž věřím, že ano, o to snadnější pak pro vás bude určení samotného druhu živočicha.

Ačkoli saranče i kobylky často obývají stejné prostředí, jako jsou např. křovinaté či travnaté přírodní biotopy, potravní nároky jsou mnohdy zcela rozdílné. Zatímco saranče patří mezi živočichy konzumující rostlinnou potravu, páchající občas obrovské škody na úrodě zejména v subtropických oblastech, kobylky se na straně druhé často živí potravou živočišnou, i když i mezi nimi najdeme spoustu vegetariánských nebo smíšených a do jisté míry tak nevybíravých druhů. Většina rovnokřídlých je hmyz s protáhlým tělem, a na spoustu lidí působí svou podobou jako vejce vejci. Jejich velikost se pohybuje od několika milimetrů až po délku přesahující 20 cm. Mnoho z nich může skákat, a to díky jejich silným zadním končetinám, které některým umožňují doskočit až do vzdálenosti několika metrů. K tomu jim někdy současně dopomáhají jejich křídla, čímž délku skoku o to víc znásobí. Některé druhy sarančí patří k výtečným letcům a zvládnou zdolat dlouhé vzdálenosti, ale křídla u jiných druhů rovnokřídlého hmyzu mohou zcela chybět. Samci často vyluzují cvrčivé melodie, složené z krátkých přerušovaných či naopak delších nepřerušovaných a opakujících se zvuků, které slouží jako komunikace s opačným pohlavím. Zvuk, který vyluzují, vzniká třením různých částí jejich těl resp. díky drobným výstupkům a jejich vzájemnému tření. Obrazně řečeno by se to dalo přirovnat k houslovému smyčci, který svým třením o struny hudebního nástroje vydává zvuky o určité frekvenci. Tento jev, u živočichů se nazývající jako stridulace, nám často spolu s rozkvetlými vonícími loukami připomíná příjemný vír letních dnů. No jen si to představte, že by veškeré zvuky v přírodě najednou utichly. Nebylo by fádní a žalostně prázdné, procházet se lesem či přes louky bez zpěvu ptáků a rozličných zvuků hmyzu? I když komáří pískot na mysli samozřejmě nemám...

Kobylka (Hemideina maori) Mountain Stone Weta

Weta je běžné zkrácené označení, kterým místní nazývají tyto kobylky, které v některých případech svou velikostí zakryjí celou dlaň lidské ruky

Většina z nich je bezkřídlých a patří mezi dravé živočichy, kteří loví ostatní hmyz, anebo se přiživují na uhynulých organismech, houbách, ovoci a spíš výjimečně také na listech některých rostlin

Jak se zorientovat

Jak tedy rozlišit jednotlivé druhy rovnokřídlých? Pokud se spokojíte se zvukovými projevy a absencí obrazu, dozajista vám postačí přístroj pro záznam zvuku, díky němuž je po následné analýze možné určit převážně samčí jedince mnoha druhů. V současné době se pro pozorování zvířat používají všechny dostupné metody a mnoho studií, neboť nespočet druhů drobného hmyzu se často ukrývá na místech, která jsou lidskému zraku jen velmi obtížně přístupná.

Pokud se ale spoléháte pouze na zrak a nalezeného živočicha můžete pozorovat přímo, velmi důležité je již zmíněné prvotní členění. Na první pohled saranče i kobylky vypadají dost podobně, ale nenechte se zmást. Saranče mají kratší silnější tykadla a štíhlé oválné tělo, zatímco tykadla kobylek jsou dlouze nitkovitě tenká a často delší než jejich tělo, které je silnější a více nepravidelné. Samice kobylek mají navíc dlouhé kladélko, které zřetelně vyčnívá ze zadní strany jejich těla. Mnohým kobylkám také zcela chybí křídla. Navíc je nutné zmínit, že krtonožka obecná i různí cvrčci, se kterými se běžně můžete setkat na loukách, v lesích a zahradách našich končin, patří také do podřádu kobylek.

Zrcadlo dávnověku

Možná by vás mohlo překvapit, že rovnokřídlí existovali už dlouhou dobu před dinosaury. Předci současných druhů rovnokřídlých se vyvinuli před přibližně 200 miliony lety současně s prvními plazy. Nálezy fosílií ale dokazují, že první primitivní rovnokřídlí se objevili dokonce již v době Karbonu, tedy před více než 300 miliony lety. A to už jistě je co říct.

Kobylka (Caedicia simplex) Longhorned Grasshopper v období páření vysílá zajímavé, celkem libozvučné signály do svého okolí

Kobylka Caedicia simplex se právě přiživuje ve výšce dvou metrů na jedné z rostlin, kde je možné tyto kobylky často pozorovat při stridulaci; zajímavé je také její zelené zbarvení s růžovými znaky v oblasti očí, kusadel a na holeních

Kobylky snadno rozlišíte podle dlouhých nitkovitých tykadel, která často přesahují velikost těla, ale mezi charakteristické znaky patří také jejich ploché tělo s vyšším hřbetem

Facebook Twitter Linkuj Google Digg Delicious

Komentáře k článku

Zbývá  500  znaků

Zatím nebyly vloženy žádné komentáře.