Chvalozpěv cikád

Jak už jsem dříve naznačil, s množstvím druhů hmyzu Nového Zélandu to sice není příliš valné, avšak i zde se nachází jedna zajímavá a vcelku rozrostlá skupina, která za zmínku stojí. Vysoké cvrčivé tóny linoucí se z houští, vypouklé oči a velká blanitá křídla, to všechno jsou znaky, které i s odkazem na výše uvedený nadpis prozrazují, že téma dnešního článku bude věnováno právě cikádám.

Cikády patří do skupiny hmyzu polokřídlých, což znamená, že křísi, ploštice, ale také např. mšice jsou jejich blízkým příbuzenstvem. Typickým znakem pro všechny zmíněné je bodavě-sací ústrojí, které slouží k nasávání rostlinných a živočišných šťáv.

Lesser Bronze Cicada (Kikihia scutellaris)

Na Novém Zélandu je možné spatřit 42 endemických druhů cikád, což znamená, že jinde na světě je nenajdete. Mnohé z nich mají své specifické požadavky na potravu i prostředí, ve kterém se vyskytují. Některé druhy upřednostňují sání rostlinných šťáv vysoko v korunách stromů, jiné pak na nižší vegetaci. Lze je spatřit v lesích, křovinatých porostech, močálech, na písečných dunách, u říčních toků, jak v nížinách, tak i v horských oblastech, často však nepříliš vysoko položených. Horké letní dny, přesně to je totiž doba, která je pro cikády tak typická. I když se cikády zprvu začaly objevovat jen pozvolna, jejich počet s přibývajícími dny a týdny stále stoupal. Na cikády zprvu není vůbec snadné narazit, i když zvuk, který vyluzují, částečně prozrazuje jejich polohu. Často jsou totiž ukryty v neprostupném houští či vysoko na kmenech stromů, kde lehce splývají s vegetací, a napomáhá jim k tomu i jejich zbarvení, které je nejčastěji laděné v zelenohnědých odstínech. Tito živočichové jsou také velmi citliví na pohyb. Některé druhy při spatření pohybujících se objektů ihned mění svoji polohu, odlétají, anebo zalézají za větve či listy z odvrácené strany. Jejich skrytý a plachý způsob života je tak chrání před zraky predátorů.

Svlečka cikády

Chorus Cicada (Amphipsalta zelandica)

Chorus Cicada (Amphipsalta zelandica)

Na začátku léta se cikády začaly objevovat nejprve sporadicky, bylo možné zaslechnout jejich melodie, anebo nějakou tu a tam zahlédnout na sloupech elektrického vedení. Prázdné svlečky cikád jsem pravidelně nacházel v parcích na kmenech stromů a později také na menší vegetaci. Jak teplých letních dnů přibývalo, množství cikád se doslova hrnulo přímo geometrickou řadou. To, co se ze začátku jevilo jako pár stovek cikád, skrytých někde mezi listy a ve stínech korun stromů, nyní vystoupilo ven v síle, kterou bylo předtím možné představit si jen velmi těžko. Výška i množství zvuků dosahovaly enormních hodnot. Poslouchat chvalozpěvy cikád a cítit tu sílu života z houští bylo příjemné. Jeden by si skoro připadal jako v nějakém tropickém deštném pralese, kde o různé přehršle zvuků není nouze. Cikády bylo možné pozorovat na kmenech i listech stromů v obrovských počtech. Odhadoval bych to na řády statisíců až milionů cikád v dané oblasti.

Po několikahodinových procházkách za pozorováním cikád, v obklopení zvuků ze všech stran, bylo možné všimnout si jedné zajímavé věci. Při vyjití z lesa jsem totiž měl natolik zalehlé uši, že jsem téměř neslyšel vlastního slova. Toto cítění se ale naštěstí brzy vytratilo, a jediné, co tak zůstalo, byl příjemný pocit z toho, že život cikád zde žije naplno. Pěje své chvalozpěvy s neomylnou bezchybností a přesností, která je vlastní pouze a jen přírodě.

Jen na docela malé ploše bylo později možné napočítat více než 50 cikád

Amphipsalta zelandica patří mezi nejhojnější a zároveň největší druhy cikád Nového Zélandu

Lesser Bronze Cicada (Kikihia scutellaris)

Lesser Bronze Cicada (Kikihia scutellaris)

Lesser Bronze Cicada (Kikihia scutellaris)

Variable Cicada (Kikihia muta)

Facebook Twitter Linkuj Google Digg Delicious

Komentáře k článku

Zbývá  500  znaků
27.12.2012 (11:45)
Kamil:
Děkuji za Vaši přízeň :-)
25.12.2012 (18:45)
Plonkova:
Dékuji za článek a fotografie o cikádách. Plonková